Komentáře: Má váš lékař také syndrom vyhoření?

Od: Anonym

Anonym — Wed, 22 Jul 2020 22:15:11 +0000

Od: mahas

mahas — Tue, 24 Sep 2013 10:33:58 +0000

Nerekl to biofyzik jasne ?
Syndrom vyhoreni existuje, u lekaru je nejcastejsi, ale proc je v CR tak casty? Nerekl to biofyzik jasne a strucne – penize a cas. Lekari nemaji ani jedno. To se pak nedivte, ze jsou vyhoreli… Je mi lito, ale tak to je…

Od: TANSTAAFL

TANSTAAFL — Sat, 14 Sep 2013 17:24:52 +0000

stručně
jasně a k věci

Od: TANSTAAFL

TANSTAAFL — Sat, 14 Sep 2013 17:23:16 +0000

ha-ha!
hezky
🙂

Od: biofyzik

biofyzik — Fri, 13 Sep 2013 23:55:30 +0000

ten článek jsou kecy
Jediná péče o lékaře jak je chránit lékaře před syndromem vyhoření je zbavit je zbytečné zátěže.
Všichni ti pseudointelektuálové, psychologové a další kecalové co se do toho montují se jen ztrapňují.
Pracuji jako lékař v Nĕmecku a je zajímavé, že tady lékaři syndromem vyhoření netrpí. Proč asi? Protože tu mají solidní pracovní podmínky a ohodnocení.
S nĕjakýma studiema vyhoření se jděte. .. Radši udělejte studii o tom, které papíry vyplňují zbytečně! !!

Od: HMu

HMu — Fri, 13 Sep 2013 19:41:33 +0000

Opatrujte se,
růže není sranda… V pomáhající profesi je otázka, nakolik může mít člověk nadhled. A nakolik je fajn, když je sám poznamenaný a prostě tomu problému rozumí. Měla jsem skvělé kolegyně a teprve po čase jsem zjistila, že azylový dům měl výbiornou terapeutickou úlohu pro matky i díky tomu, že dvě si zažily dpomání násilí. Hodně lidí jde do sociální práce, protože s tím mají něco společného, i když třeba nemají zkušenost z toho samého. Sourozenci/rodiče mentálně i fyz. postižených, ženy z DN, zkušenost s drogami v rodině… Možná je v tom hodně citlivosti k někomu v okolí, nemusí jít nutně o rodinu. Myslím, že vyrovnanost, o níž mluvíte, je možbná kolem padesátky. Chce ti hodně životní zkušenosti. Nojo, ale jak k tomu přijdou ti mladí? Potřebují vedení a potom je to dobré. Jenže, kde hledat a jak dělat ty zázraky?

Od: cheshire

cheshire — Fri, 13 Sep 2013 15:53:08 +0000

Kardiolog v UK
Zaplat Pan Buh za tyto uzkostlive pacientky. Buseni srdce a pichave bolesti na hrudniku, vsechny testy normalni, pricina stres, uzkost a panicke zachvaty. Vcera jsem mel jednu podobnou sympatickou mladou pani v soukrome ambulanci, cekaci doba 1 den, pekne jsme si popovidali, vsechno jsem ji podrobne vysvetlil, zodpovedel jeji dotazy, ona si oddechla, ze nedostane infarkt ani mrtvici a nemusi brat leky. Ve statnim zdravotnictvi na to bohuzel neni prostor. Bylo to za 180 liber. Kolegove uctuji vetsinou 240, ale ja si teprve rozsiruji private practice, tak mam ceny lidove. Prijdte zase, budu se tesit!

Od: starej me2d

starej me2d — Fri, 13 Sep 2013 15:33:29 +0000

Stejně kulím oči
Díky diskuzím jsem se aktuálně dozvěděl, že jsou pomáhající profese a třeba taky sociální podnikání. Jsem zvědav, jak se za mého života ještě co rozvětví a nebere svůj název :).
Tedy, pomáhající povolání by měl člověk, který se pro to rozhodne, brát jako poslání a nečekat vděk, dobrý pocit by měl přijít s tím, že pomohl, ale pravda – my ostatní bychom jim to aspoň neměli ztěžovat – politici a úředníci zákony a nařízeními, nadřízení buzerací, my, veřejnost, rozhodně ne zneužíváním a agresí (u záchranek). Pro dnešek skončím, protože jsem po dvou a půl letech dostal růži a mám zimnici jak prase……

Od: starej me2d

starej me2d — Fri, 13 Sep 2013 15:10:10 +0000

Nebojte, nejsem komouš,
jen mluvím věcně. Ani jsem dřívější systém nevychvaloval, možná jste jen antikomunisticky zablokovaný. Věřte tomu nebo ne, většinou volím pravici (tedy ne ODS!!!!!!) nebo středové strany, socdem jen jednou, kom. nikoliv! Nadhled to chce, pane, ne černobílé vidění.

Od: HMu

HMu — Fri, 13 Sep 2013 14:16:00 +0000

Paní Bartošová
to opět řekla přesně. K singles mohu říct jen tolik, že jsou tak trochu obětí módy i toho, jak se rozpadala rodina. U žen je vůbec znát, žijí-li s partnerem nebo samy. Posedíte s partou a víte.
Bojové nadšení je opravdu také stylem „hoření“, ovšem může být velmi rychlé, jak uvádíte. Přesto bych se dovolila vrátit k profesím pomáhajícím. Leckdy se ze sebe vydá ve prospěch lidí víc, než by kdo čekal, ale odpověď žádná nemusí přijít. A vděk nelze čekat. Jsou to výjimky. K tomu velmi přísné sledování „shora“, bazírování na lecčems. Nebo konflikty mezi pomáháním a možnostmi, u soukromníků zvláště. Lékaři jsou zase ničení vším, co už se tu popisovalo.