Slyšela jsem příběh o člověku, který je stále na facebooku. Je to muž vzdělaný, inteligentní, otec tří dětí. Je mu něco přes čtyřicet. Tedy žádný teenager, který se potřebuje sdružovat v tlupě se stejně starými dětmi, aby se oddělil od rodiny.
Všechno, co dělá, okamžitě dává na facebook a komunikuje pouze prostřednictvím internetu. Večer chodívá do hospody, sejde se s dvěma svými živými přáteli. Na stůl položí notebooky, otevřou je a jdou na facebook. Sedí vedle sebe mlčky a ťukají do klávesnic. Baví se spolu přes facebook! Dají si spolu takhle pár piv, pak zaplatí a řeknou: „Tak zase příště!“ A to jsou jediná nahlas vyslovená slova za celý večer.
Komunikace na facebooku má jednu velkou výhodu. Nemusí být bezprostřední. Máme čas si v klidu rozmyslet, co řekneme, jak zareagujeme. Vybíráme, jak se chceme prezentovat, sami se určujeme slovně a fotograficky. Jasně, že se prezentujeme positivně. To je samé oh! ty jo dobrý! cool! a wau! Nejsme slyšet, cítit a především, řeč našeho těla, která je pravdivější než slova, není vidět.
Na facebooku snadno získáme přátele. Někteří jich mají i několik set! Několik set přátel, to se snad nedá vydržet! Mít přátele je principem facebooku a tak se soutěží v tom, kdo jich má více. Jako bychom se tím stali lepšími lidmi. Připadá mi, že je to degradace slova přátelé. Vždyť, kdo je přítel? Přítel je někdo, kdo je s námi stále, v našich dobrých i špatných chvílích. Ví, že máme problémy a blbé nálady, protože on je má také. Rozumí nám, něco pro něj znamenáme, zkrátka, má nás rád. Má nás rád se vším, co k tomu patří. I když nejsme vždy vyžehlení, veselí a positivní.
Facebook se dá lehce vypnout. Jediným tlačítkem esc, což je zkratka slova escape a znamená nouzový východ, taky uprchnout, uniknout. Uniknout čemu? Těm přátelům? Jenže živé lidi z masa a kostí takhle vypnout nemůžeme.
Tenhle facebookový muž má problémy sám se sebou. Popírá svoji identitu, utajuje svoje náboženské vyznání a svoje pohrdání druhými lidmi. Se ženou se hádá a děti ignoruje, protože mu lezou na nervy. Je uzavřený a je nešťastný. A tak si na facebooku vytvořil náhradní život, kde má všechno pod kontrolou. Není divu, že je na něm závislý. Facebook mu dává možnost ignorovat svoje stíny a poskytuje prostor pro komunikaci, která nezraňuje. A kdyby náhodou zraňující byla, má přece esc!
Když unikneme (esc!) do virtuálního světa, umožní nám to problémy odsunout a neřešit je. A tak vydržíme žít v nefunkčních vztazích mnohem déle, než je zdrávo. Jenže ono to nejde donekonečna.
Jak to asi s tímhle mužem dopadne. Může se stát, že v sobě bude svoje problémy dusit tak dlouho, až ony začnou dusit jeho, a onemocní. Nejspíš astmatem. Nebo tlak uvnitř něj postupně zesílí natolik, že už ho nebude moci ani vydržet, ani ovládat. Pak vybuchne a udělá něco, o čem se bude s hrůzou mluvit ve večerních zprávách.