Jestli si myslíte, že dům se staví z cihel, jste na omylu. Základním stavebním materiálem je papír. A to ne papír ledajaký, ale papír s razítkem. Ještě ani nemáte stavební povolení a už jste v nich až po uši.
Byrokracie se opravdu od dob Rakouska–Uherska nezměnila a vřelý vztah úředníků k papírům také ne. Úředníci stále stejně evidují úřední oprávnění, archivují povolení, spisy přenášejí z podatelny do odesílatelny. Nevyřízené žádosti se vrší v nádherných vratkých hromadách na psacích stolech přepracovaných pověřených referentů.
Když se, jen to ne, někdy stane, že se hromady papírů zmenší, šíří se dlouhými chodbami úřadů děs, srovnatelný jen se strachem z hladomoru. Vedoucí referenti příslušných odborů honem vymýšlí další způsob, jak přimět občany rychle doručit dostatek dokumentů k úřednímu ověření, žádostí o zařazení do evidence a oznámení o plnění nesplnitelného.
Přesto, že jsme vždycky nerozuměli, proč od nás stavební úřad vyžaduje další stohy papírů s ověřenými výpisy, autorizovanými potvrzeními a kulatými razítky, poslušně jsme mu je doporučeně doručili. Přitom tiše a neautorizovaně nadávali, že musíme dělat zbytečnou práci. Utěšovala nás jen naděje, že dostavíme a papírování skončí. Jak moc jsme se mýlili, jsme zjistili v momentě, kdy jsme si na úřadě vyzvedli seznam dokladů nutných ke kolaudaci.
Obsahoval 16 položek a každá měla ještě nejméně tři podpoložky. Na konci formuláře bylo tučným písmem vyraženo zhruba toto děsivé upozornění:
„Bude-li v dokladech chybět nejvíce jedna podpoložka a jedna položka nedoložena úředně ověřeným potvrzením, ne starším jednoho měsíce od zahájení řízení povolení, bez ohledu na předchozí vyjádření příslušného pravomocného pracovníka, NELZE kolaudaci provést.“
Nedodat podpoložku, nebo snad nedoložit položku, bychom se samozřejmě neodvážili. A tak jsme v tom znovu. Další výpis z katastru, další kulaté razítko od kominíků, popelářů, specialisty na radon, potvrzení o výšce schodů. Diskuse na téma na co, proboha, znovu potřebují ověřenou kopii povolení záboru chodníku? Napsat, vytisknout, okopírovat! Třikrát pro úřad, jednou pro nás. Papíry prostoupily náš život a ovládly ho. Na delší dobu, než jsme původně mysleli.
Konečně vše splněno. Jdu na poštu s tlustou obálkou a v duchu si představuji, co se s ní bude dít, až se dostane na příslušný úřad.
Vidím odpovědného úředníka, jak ji otvírá, vytáhne papíry, s hlavou mírně nakloněnou ke straně a soustředěným výrazem je pečlivě zreviduje a jen jakoby mimochodem, ve chvilce neúřední slabosti, je zálibně pohladí. Pak je urovná, aby zařezávaly, vezme děrovačku a pomalu do ní svazek papírů vsune. Nadechne se. Zadrží dech a úderně děrovačku zmáčkne. Ozve se křupnutí. Ach, jak krásný je to zvuk! Teď už není cesty zpět. Vydechne. Se spokojeným úsměvem zakládá další šanon, a my se stáváme číslem jednacím.
Náhle cítím, že mu rozumím! Vždyť já to znám! Cítím tu krásu, tu spokojenost, cítím, jak je příjemné držet v ruce pořádný svazek papírů. A jak to miluju.